Člověk kromaňonský

Říká se, že hvězdářství je nejstarší vědou a že se nebeskými tělesy zabývali lidé už v paleolitu. Pozorování pohybů Slunce, Měsíce a hvězd, tj. střídání dne a noci, měsíčních fází a ročních období, vedlo ke vzniku prvních kalendářů.  Za nejstarší možný kalendář se považují rytiny na zvířecí kosti pocházející z Francie a datované 30 000 let před naším letopočtem. Dumání nad tím, co jsou vlastně Slunce, Měsíc a hvězdy zač, pak pravděpodobně vedlo k ztotožnění nebeských těles s božstvy. To nacházíme ve všech kulturách, stejně jako mýty o stvoření, ve kterých nebeská tělesa hrají hlavní roli. Vzhledem k jejich významu pro život (více zde) to není zcela od věci. 🙂 Jaké tedy překvapení, že nejstarší náboženské rituály jsou doložené ze stejného období jako nejstarší kalendáře, tedy 30 000 let před naším letopočtem. 🙂

Oba tyto nálezy spojuje člověk kromaňonský, nejstarší doložený člověk v Evropě, který již anatomicky odpovídal modernímu Homo sapiens. Kromaňonec byl nositelem tak zvané aurignacienské kultury (podle nálezů v Aurignacké jeskyni v jižní Francii) a žil v mladém paleolitu (což je vlastně starší doba kamenná :-)) zhruba 35 000 až 10 000 let před naším letopočtem. Je známý svými jeskynními malbami, na příklad v Lascaux v jihozápadní Francii. Jedna z hypotéz o těchto jeskynních malbách říká, že se jedná o malby šamanů a že souvisí s využitím tak zvaných korespondencí. Hypotéza je založena na studiích modernějších kultur lovců a sběračů. Předkládá myšlenku, že kromaňonští šamani vyhledávali temnotu a ticho jeskyně, kde vstupovali do transu a poté malovali své vize – se záměrem čerpání síly ze samotných stěn jeskyně.

Participation mystique

Joseph Campbell ve své knize Primitivní mytologie píše, že tyto malby byly spojované s magií lovu. Vize šamanů byly pomocí malby a poté pomocí rituálu uváděny ve skutečnost, jedná se tedy o ovlivňování věcí na dálku pomocí podobnosti či korespondence (malba lovu => lov), což je jedna z definic sympatetické magie. Ta je podle Josepha Campbella úzce spřízněná s tak zvaným participation mystique – stavem mystického spojení, případně identity subjektu s objektem, které jsou považovány za charakteristické pro primitivní mentalitu. Ovšem tyto rysy jsou i součástí našeho raného dětství a v dospělosti je vykazuje naše nevědomí.

Mystické spojení

Podle schématu evolučního vývoje pánů Tylora, Morgana a Frazera byl člověk kromaňonský divochem a jeho typ kultury magický či mýtický. Jak přiléhavé. 🙂 Pro mě to znamená, že člověk kromaňonský žil úzce spjat s přírodou a s přírodními cykly. Mnoho věcí si nejspíš neuměl vyložit a přijímal je prostě tak, jak byly. Žil ve stavu mystického spojení a uměl své přirozené snochodcovské dovednosti přirozeně využívat. 🙂 Snochodcovskými dovednostmi teď myslím přecházení mezi hmotným a nehmotným (astrálním) světem, které umíme všichni, ale v mnohých z nás je potlačené. Člověku kromaňonskému velmi pravděpodobně nikdo neříkal, že nehmotný svět neexistuje a že přechody nejsou možné. 🙂

Byl to rovněž pan Tylor, který pojmenoval a definoval animismus jako víru v existenci nesmrtelné duše, kterou měly primitivní kultury přisuzovat všemu, s čím se setkávaly. Tato víra se podle pana Tylora vyvinula z dualismu lidské zkušenosti, byla tedy snahou o vysvětlení na příklad mezi živým a mrtvým člověkem nebo mezi skutečností bdělou a snovou. Víra v duši vedla k víře v duchovní bytosti a to následně položilo základy mnohobožství (polyteismu). Ve zkratce lze tedy říci, že podle této teorie božstva vznikla zbožštěním přírodních sil a všeho kolem nás.

Jako snochodec můžu s čistým svědomím prohlásit, že se setkávám a komunikuji s dušemi planet, bytostí, živočichů, rostlin, kamenů i celého vesmíru. Ty duše jsou živé, jsou skutečné, mají přání, potřebují pomoc nebo naopak mohou pomoc nabídnout nebo přání splnit, jsou mocné. Starým civilizacím trvalo tisíciletí, než se naučily s těmito silami zacházet tak, aby bylo dosaženo rovnováhy. Pak přišlo křesťanství a toto vše bylo zavrženo, zničeno a zapomenuto. Od té doby jsou tyto duše smutné, osamělé a plné hněvu. Touží být znovu uslyšeny.

Sorvnávací teorie

Srovnávací teorie poukazují na neobyčejnou podobnost božstev různých kultur po celém světě. Pan Tylor věřil, že je to vysvětlitelné shodným vývojem různých kultur v různých částech světa. Pro mě je lepším vysvětlením, že božstva nevznikla přisouzením duše všemu kolem, ale přímým setkáním s těmito dušemi. Věřím, že nešlo o zbožštění, ale o zlidštění. 🙂 Duším byla postupně dávána lidská podoba a lidské vlastnosti, aby byly pro nás, pro lidi, uchopitelnější. To je důvodem, proč se vzhledově božstva jednotlivých kultur mohla lišit, ač jejich podstata byla stejná.

Moje zkušenost také je, že stejně jako my si ty „mimolidské“ duše zlidšťujeme, ony si nás „zduševňují“ – dávají nám podobu a vlastnosti, které jsou zas uchopitelné pro ně. Věřím, že taková duše je v každém z nás i ve všem kolem nás, snad kromě věcí vyrobených člověkem, ale ani tam si nejsem úplně jistá. Říká se, že tento náš kousek je kouskem zdroje, nebo (chcete-li) boha-stvořitele. Skrze duši jsme všichni vzájemně propojeni a skrze síť vzájemně propojených duší můžeme v nehmotném (a koneckonců i v hmotném) světě komunikovat, spolupracovat, pomáhat si, učit se. Věřím tomu, protože tato myšlenka cele odpovídá mým zkušenostem a také proto, že mi prostě připadá krásná. 🙂