Úvod ke korespondencím


Úvod ke korespondencím

Člověk kromaňonský

Říká se, že hvězdářství je nejstarší vědou a že se nebeskými tělesy zabývali lidé už v paleolitu. Pozorování pohybů Slunce, Měsíce a hvězd, tj. střídání dne a noci, měsíčních fází a ročních období, vedlo ke vzniku prvních kalendářů.  Za nejstarší možný kalendář se považují rytiny na zvířecí kosti pocházející z Francie a datované 30 000 let před naším letopočtem. Dumání nad tím, co jsou vlastně Slunce, Měsíc a hvězdy zač, pak pravděpodobně vedlo k ztotožnění nebeských těles s božstvy. To nacházíme ve všech kulturách, stejně jako mýty o stvoření, ve kterých nebeská tělesa hrají hlavní roli. Vzhledem k jejich významu pro život (více zde) to není zcela od věci. 🙂 Jaké tedy překvapení, že nejstarší náboženské rituály jsou doložené ze stejného období jako nejstarší kalendáře, tedy 30 000 let před naším letopočtem. 🙂

Oba tyto nálezy spojuje člověk kromaňonský, nejstarší doložený člověk v Evropě, který již anatomicky odpovídal modernímu Homo sapiens. Kromaňonec byl nositelem tak zvané aurignacienské kultury (podle nálezů v Aurignacké jeskyni v jižní Francii) a žil v mladém paleolitu (což je vlastně starší doba kamenná :-)) zhruba 35 000 až 10 000 let před naším letopočtem. Je známý svými jeskynními malbami, na příklad v Lascaux v jihozápadní Francii. Jedna z hypotéz o těchto jeskynních malbách říká, že se jedná o malby šamanů a že souvisí s využitím tak zvaných korespondencí. Hypotéza je založena na studiích modernějších kultur lovců a sběračů. Předkládá myšlenku, že kromaňonští šamani vyhledávali temnotu a ticho jeskyně, kde vstupovali do transu a poté malovali své vize – se záměrem čerpání síly ze samotných stěn jeskyně.

Participation mystique

Joseph Campbell ve své knize Primitivní mytologie píše, že tyto malby byly spojované s magií lovu. Vize šamanů byly pomocí malby a poté pomocí rituálu uváděny ve skutečnost, jedná se tedy o ovlivňování věcí na dálku pomocí podobnosti či korespondence (malba lovu => lov), což je jedna z definic sympatetické magie. Ta je podle Josepha Campbella úzce spřízněná s tak zvaným participation mystique – stavem mystického spojení, případně identity subjektu s objektem, které jsou považovány za charakteristické pro primitivní mentalitu. Ovšem tyto rysy jsou i součástí našeho raného dětství a v dospělosti je vykazuje naše nevědomí.

Mystické spojení

Podle schématu evolučního vývoje pánů Tylora, Morgana a Frazera byl člověk kromaňonský divochem a jeho typ kultury magický či mýtický. Jak přiléhavé. 🙂 Pro mě to znamená, že člověk kromaňonský žil úzce spjat s přírodou a s přírodními cykly. Mnoho věcí si nejspíš neuměl vyložit a přijímal je prostě tak, jak byly. Žil ve stavu mystického spojení a uměl své přirozené snochodcovské dovednosti přirozeně využívat. 🙂 Snochodcovskými dovednostmi teď myslím přecházení mezi hmotným a nehmotným (astrálním) světem, které umíme všichni, ale v mnohých z nás je potlačené. Člověku kromaňonskému velmi pravděpodobně nikdo neříkal, že nehmotný svět neexistuje a že přechody nejsou možné. 🙂

Byl to rovněž pan Tylor, který pojmenoval a definoval animismus jako víru v existenci nesmrtelné duše, kterou měly primitivní kultury přisuzovat všemu, s čím se setkávaly. Tato víra se podle pana Tylora vyvinula z dualismu lidské zkušenosti, byla tedy snahou o vysvětlení na příklad mezi živým a mrtvým člověkem nebo mezi skutečností bdělou a snovou. Víra v duši vedla k víře v duchovní bytosti a to následně položilo základy mnohobožství (polyteismu). Ve zkratce lze tedy říci, že podle této teorie božstva vznikla zbožštěním přírodních sil a všeho kolem nás.

Jako snochodec můžu s čistým svědomím prohlásit, že se setkávám a komunikuji s dušemi planet, bytostí, živočichů, rostlin, kamenů i celého vesmíru. Ty duše jsou živé, jsou skutečné, mají přání, potřebují pomoc nebo naopak mohou pomoc nabídnout nebo přání splnit, jsou mocné. Starým civilizacím trvalo tisíciletí, než se naučily s těmito silami zacházet tak, aby bylo dosaženo rovnováhy. Pak přišlo křesťanství a toto vše bylo zavrženo, zničeno a zapomenuto. Od té doby jsou tyto duše smutné, osamělé a plné hněvu. Touží být znovu uslyšeny.

Sorvnávací teorie

Srovnávací teorie poukazují na neobyčejnou podobnost božstev různých kultur po celém světě. Pan Tylor věřil, že je to vysvětlitelné shodným vývojem různých kultur v různých částech světa. Pro mě je lepším vysvětlením, že božstva nevznikla přisouzením duše všemu kolem, ale přímým setkáním s těmito dušemi. Věřím, že nešlo o zbožštění, ale o zlidštění. 🙂 Duším byla postupně dávána lidská podoba a lidské vlastnosti, aby byly pro nás, pro lidi, uchopitelnější. To je důvodem, proč se vzhledově božstva jednotlivých kultur mohla lišit, ač jejich podstata byla stejná.

Moje zkušenost také je, že stejně jako my si ty „mimolidské“ duše zlidšťujeme, ony si nás „zduševňují“ – dávají nám podobu a vlastnosti, které jsou zas uchopitelné pro ně. Věřím, že taková duše je v každém z nás i ve všem kolem nás, snad kromě věcí vyrobených člověkem, ale ani tam si nejsem úplně jistá. Říká se, že tento náš kousek je kouskem zdroje, nebo (chcete-li) boha-stvořitele. Skrze duši jsme všichni vzájemně propojeni a skrze síť vzájemně propojených duší můžeme v nehmotném (a koneckonců i v hmotném) světě komunikovat, spolupracovat, pomáhat si, učit se. Věřím tomu, protože tato myšlenka cele odpovídá mým zkušenostem a také proto, že mi prostě připadá krásná. 🙂

Korespondence a rituály

Na základě tohoto všeho si myslím, že prapůvodní korespondence (asi nebyly tehdy v tabulkách) používané v rituálech (které nemusely být vůbec náboženské, i když my si je tak většinou vysvětlujeme) vznikaly na základě komunikace s dušemi. Naše duše jsou propojené, některé však k sobě mají blíže než jiné, pak mluvíme o spřízněnosti duší. Některé z korespondencí mají základ v této spřízněnosti, duše Slunce a duše slunečního kamene mají k sobě blízko. Některé korespondence mají základ v libosti nebo potřebě. Pro anděla (který je sám o sobě duší) je lehké nás vyléčit, ale na příklad nedokáže vytvářet hudbu (jen její esenci), přestože ji miluje. Potřebuje nás, lidi, abychom ji vytvořili. Kdekoli se hraje, nebo zpívá, tam jsou andělé.

Samozřejmě korespondence vznikaly v průběhu věků také tím, jak se učenci snažili svět pochopit pomocí kategorizací. Nejstarší učenci přírodního světa byli mágové, kněží, šamani, astrologové a filozofové. Kategorizovaly věci způsobem, který byl pro ně smysluplný, na příklad porovnáním s jinými věcmi v přírodním světě a podle jejich použití v magii i v léčení. Známými příklady takových korespondencí jsou Hippokratovy temperamenty dávané do souvislosti s tělními tekutinami, ale podobné korespondence se objevují i v čínské či ajurvédské medicíně.

Korespondence bývají rovněž nazývány jako rezonátory či harmonické vztahy. Jejich soubor byl vytvářen a formován po tisíciletí, předáván z generace na generaci, doplňován, obnovován a měněn. Jejich výčet samozřejmě není a ani nemůže být úplný, jedná se pouze o příklady. A také není závazný. Je živý. Je měněn a má být měněn. Hledat si vlastní korespondence dle svého vlastního cítění a potřeby, je důležitá součást práce s nimi.

Využití korespondencí

Korespondence lze využít dvěma způsoby, které mohou, ale nemusí, být propojené.

  • Využití jejich fyzické podstaty v hmotném světě – zapálení svíčky, přidání bylinky do jídla nebo do vykuřovadla, použití krystalů, figurek zvířat, vytvoření tarotové vody a podobně.
  • Využití jejich duše v nehmotném světě – přímé setkání s duší byliny, krystalu, zvířete, propojení s jejich duší k posílení celkovému nebo různých schopností, přijetí jejich pomoci či rady, lze duše požádat, aby se stali našimi patrony či průvodci.

Vzhledem ke způsobům využití a jejich kombinacím lze pak korespondence využít mnoha směry k ovlivňování hmotného i nehmotného světa.

  • Ovlivnění nehmotného světa skrze svět nehmotný – na příklad využití duše perly k přivolání duší vodních bytostí.
  • Ovlivnění nehmotného světa skrze svět hmotný – na příklad využití figurky medvěda k vytvoření pouta s duší medvěda.
  • Ovlivnění hmotného světa skrze svět nehmotný – na příklad andělský dar malachitu pro posílení léčitelských schopností.
  • Ovlivnění hmotného světa skrze svět hmotný – na příklad přímé použití byliny nebo krystalu k léčení.

I tyto směry je možné dále kombinovat a pak třeba ovlivnit dění ve světě hmotném pomocí propojení světa hmotného i nehmotného. Ale ať už korespondence použijete jakýmkoli způsobem a jakýmkoli směrem, účel je (alespoň jak já to vidím) vždy stejný – posílení záměru. Je to vlastně záměr, co dělá magii magií. Záměr v podstatě stačí sám o sobě, je to jen otázka vůle a soustředění, aby byl naplněn. Ovšem těch sil a soustředění se nám často nedostává. Pak přicházejí na řadu korespondence a případně i rituály.

Rituály

Rituály jsou stejně jako korespondence velmi mocným spojencem při posílení záměru. Osobně považuji za nejmocnější zcela jednoduché rituály, které jsou často součástí našeho každodenního života. Ranní káva, večerní čtení pohádek, nedělní procházka, přestávka na cigaretu. Jejich společným jmenovatelem kromě jednoduchosti je často také pravidelnost. (citát z Malého prince?) Jejich obřadnost nevyplývá z pompy. Není potřeba nosit honosná roucha a používat zlaté nádoby. 🙂 Vyplývá z prosté skutečnosti, že se jedná o chvíli zasvěcenou. Už sama o sobě je záměrem, věnování času sobě nebo společnému bytí s našimi blízkými.

Rituál by měl být tedy jednoduchý a jeho příprava prostá. Také by měl být sám korespondencí – rezonovat s vámi. Pokud nevěříte na magii svíček, rituál doprovázený jejich rozsvěcením pro vás nebude užitečným. Pokud naopak svíčky milujete, neváhejte jich využít, a nedbejte na to, zda jsou nebo nejsou předepsané nějakým receptem. Řiďte se svým srdcem. Záměr by měl být jasně stanovený a nejlépe i dobře vtělený do slov. Slova mají velkou moc. Pokud máte pocit, že musíte vykonat rituál jenom proto, že je zrovna slunovrat, proč ne. Lepší je ale přímo využít energii slunovratu v rituálu k posílení vašeho záměru. Ten by měl být nejlépe takový, aby s energií slunovratu souzněl.