Dualita Slunce a Měsíce -

(Zdroj: Obrázek stažený z Pixabay)

Význam Slunce a Měsíce nespočívá pouze v jejich životodárnosti, nejsou nám jenom kompasem, kalendářem nebo nebeskými hodinkami. O tom jsme si povídali dosud a je to takové, řekněme, vesmírné hledisko. Podívejme se teď na Slunce a Měsíc ze Země. Není to zvláštní pocit uvědomit si při pohledu na oblohu nejen to, že se ve stejném okamžiku na ni dívají další miliony lidí po celé Zemi, ale i to, že stejně tak se na oblohu dívali naši předkové po celá tisíciletí až k počátkům lidské existence? A že všichni vidíme to samé? Co tedy vidíme?

Vidíme dva disky stejné velikosti, které se na obloze střídají v poměrně pravidelných intervalech – v průměru je každý z nich na obloze dvanáct hodin. Jeden přináší den, druhý přináší noc. Ve dne je světlo, v noci je tma. Jeden je žhavý, druhý studený. Ve dne je teplo, v noci je chladno. Den je díky teplu spíše suchý, noc je díky chladu spíše vlhká. Sálající Slunce může být pociťováno až jako agresívní, čiší z něj aktivita. Měsíc nám pak připadá spíš mírný a pasivní. Agresivita a aktivita jsou chápány jako mužské vlastnosti, mírnost a pasivita jako vlastnosti ženské. Proto se říká, že Slunce je manifestací jang, mužského principu, a Měsíc zase jin, ženského principu.

Slunce a Měsíc nám přinášejí obrovské množství protikladů, některé pouze přeneseně, ale většinu z nich sami na sobě denně zakoušíme. Jsou dokonalými představiteli konceptu duality. Díky své silné symbolice byly jako podobenství využívány od pradávna v umění, v náboženství (včetně křesťanství), v alchymii, v magii, ale i v lékařství, ve filozofii a v jiných oblastech. Jejich protikladnost nás učí principu duality. Jejich podobnost ve spojení s jejich protikladností nás však učí něčemu hlubšímu a důležitějšímu – síle rovnováhy a sjednocení.

Symbolika Slunce

Dualita

Mnohé z toho, co Slunce symbolizuje, vychází tedy z jeho duální podstaty. Je protikladem k Měsíci a jeho symbolice. Jedna sada klíčových slov souvisí s tím, co Slunce přímo či přeneseně způsobuje: den, světlo, teplo, sucho.

Světelná podstata Slunce ho staví do souvislosti se vším, co je zřejmé, veřejné, odtajněné, viditelné a vědomé. Odráží naše pravé já – to, kým skutečně jsme, oprostíme-li se od pochybností, strachu a omezení. Je rovněž vyjádřením našeho já navenek. Představuje vědomí a naše vědomé já a reprezentuje veřejnost a veřejný život.

Sálavá podstata Slunce vyvolává především představu aktivity. Jeho paprsky mohou být pociťovány jako životodárné, což se pojí s řadou pozitivních vlastností, jako je vitalita, odolnost, síla, síla vůle, energie, vřelost, radost, optimismus, veselí, vášeň, nadšení, dobrá nálada, zapálení a smyslnost. Mohou však být i ničivé, pak se pojí s vlastnostmi negativními, jako je na příklad útočnost, výbušnost, vychloubačnost, nedůtklivost, žárlivost, prchlivost, vztek, pýcha a chtíč. Aktivita a projektivnost jsou považovány za mužské aspekty, proto je Slunci většinou připisována mužská energie. Je vyšším mužským principem, prezentací jang. Skrze svou mužskou podstatu je Slunce spojováno s pravou stranou a také s pozitivním nábojem.

Živly

Živlové hledisko navazuje na hledisko duality a doplňuje je. Souvisí s fyzikálními vlastnostmi Slunce. Slunce je v podstatě žhavá koule, proto je zcela logicky spjaté se živlem ohně. Oheň je jedním z prvků s mužským nábojem, tedy aktivní a projektivní. Jeho aktivita se projevuje v rovině energie a vůle. Skrz něj je Slunce tedy opět spojeno s mužskou energií a s mnohými vlastnostmi uvedenými výše: energie, vůle, aktivita, činnost, iniciativa, odvaha, vášeň, pohyb, nadšení, optimismus, sport, sex, boj, nestálost, chtíč, vztek, touha, práce, ničení a síla a ochrana. Oheň je však považován i za prvek základní, to znamená, že jeho energie je čistá, silná a nepoddajná. Oheň očišťuje a symbolizuje energii prozření a osvícení. V tomto směru je oheň spojován s duchovní úrovní a Slunce pak symbolizuje ducha nebo duši.

Astronomie

Slunce na nás shlíží shůry nebeské a vidí úplně vše, co se na světě odehrává. Je symbolem vševidoucnosti a oka božího – starořecký bůh Slunce Hélios byl okem Diovým, stejně tak staroegyptský bůh Slunce Ra byl pravým okem Hórovým, perské božstvo Slunce Hvare-khshaeta bylo okem Ahura Mazdy a védský bůh Slunce Surya byl povařován za oko vesmíru. A aby toho nebylo málo, tak například samotný bůh Slunce Ra měl rovněž své oko, oko Ra, kterým byla bohyně Slunce Hátor. Kromě vševidoucnosti byly tyto oči spojovány i se silou tvořivou. Slunce je tak pánem nebes, který nám dává dar života. Je hrdinou, který každý večer odchází do boje, aby každé ráno vyšel z bitev jako vítěz a znovu usedl na svůj trůn. Je považováno za krále všech planet.

Z astronomického hlediska sedí uprostřed naší sluneční soustavy a vše se točí a skáče kolem něho. Jakoby jemnou a zároveň pevnou rukou řídilo veškeré galaktické dění. Jakožto hrdinovi, králi a otci jsou mu připisovány vlastnosti jako odvaha, vůdčí schopnosti, sláva, postavení, důstojnost, vysoký úřad, královský vzhled a vystupování, moc, úspěch, respekt, čest, bohatství, vliv a autorita. Na heliocentrismus naší soustavy může být nahlíženo jako na podobenství o egocentrismu (sluncestřednost => sebestřednost). Slunce tedy reprezentuje naše ego. Ale nejenom to. Jelikož je středem, jádrem soustavy, zobrazuje i naše jádro, náš nukleus, způsob, jakým identifikujeme sami sebe.

Planety: „Ne všechno, co děláme, se točí kolem tebe!“

Slunce: „No, vlastně…“

(Zdroj: Unearthed Comics, obrázek použit v souladu s podmínkami autorky)

Astrologie

Z astrologického hlediska pozice Slunce v momentě našeho narození dodává speciální charakteristiky naší osobnosti a popisuje naši duši. V každém znamení Slunce stráví zhruba měsíc a všemi znameními projde za jeden rok. Vládne pátému domu a jeho domovským znamením je Lev. Lev jakožto král zvířat je skvělým představitelem Slunce jako krále. Shrnuje v sobě mnohé symboly zmíněné výše – vitalitu, zdraví všeobecně, životní sílu, vědomé já, ale také ego, veřejný život, vládnoucí vrstvu a muže obecně. Pátý dům pak souvisí hlavně s dětmi a láskou, tvořivostí, sportem, erotikou a flirtem. To opět dokresluje a zdůrazňuje vše, co bylo napsáno výše.

Barvy a esence

Slunci jsou připisované barvy oranžová, žlutá a – protože Slunce má svou královskou důstojnost – také zlatá. Zlato je jakožto esence Slunce používáno v alchymii.

Lidské tělo

Co se týče lidského těla, je Slunci připisovaná naše pravá polovina. Ta bývá nazývána sluneční nebo také mužskou polovinou. Podle védského učení Slunce v našem těle ovlivňuje pravé oko u mužů a levé oko u žen, srdce, hlavu, mozek, kosti, ústa, slezinu, hrdlo, plíce, tepny, krev a krevní oběh, horní část zad a páteř. Nemoci, které dle téhož učení souvisí se Sluncem a jeho působením, jsou srdeční potíže, epilepsie, mozkové poruchy, zápal mozkových blan, afázii (neschopnost mluvit), nádory, oční choroby, vysoké horečky, plešatost, nízký krevní tlak, úžeh a úpal.

Symbolika Měsíce

Dualita

Stejně jako u Slunce, i u Měsíce mnohé z toho, co symbolizuje, vychází z jeho duální podstaty. Je protikladem ke Slunci a jeho symbolismu.

První sada klíčových slov souvisí s tím, co Měsíc přímo či přeneseně způsobuje: noc, tma, chlad, vlhko. Temná stránka Měsíce ho staví do souvislosti se vším, co je skryté, intimní, tajné, neviděné a nevědomé. Měsíc představuje naše instinktivní chování a zvířecí návyky. Odráží naši stinnou stránku – to kým také jsme, i když se to před sebou i ostatními snažíme skrývat. Představuje nevědomí a naše nevědomé já a reprezentuje naše nitro a vnitřní vývoj.

Na rozdíl od Slunce nesálá. Přijímá sluneční světlo a část ho odráží jako zrcadlo, je tedy v šíření světla poměrně pasivní. Jeho světlo je bledé, tajuplné a nestálé a může v nás vyvolávat nedůvěru a pojit se s negativními aspekty, jako je strach, úzkost, nerozhodnost, smutek, deprese, pesimismus, unáhlenost, náladovost a neštěstí. Jeho světlo však může být pociťováno i jako naděje v temnotě a přinášet pozitivní aspekty, jako vlídnost, mírnost, laskavost, zvídavost, toleranci, touhu, zájem o duchovno a nadpřirozeno, plachost a zasněnost. Pasivita a přijímání jsou považovány za ženské aspekty, proto je Měsíci připisována ženská energie. Je vyšším ženským principem, prezentací jin. Skrze svou ženskou podstatu je Měsíc spojován s levou stranou a také s negativním nábojem.

Živly

Živlové hledisko navazuje na hledisko duality a doplňuje je. U Měsíce je spojené s jeho vlivem na vodu, logicky je tedy spjatý s vodním živlem. Voda je jedním z prvků se ženským nábojem, tedy je chápána jako pasivní a přijímací. Její přijímání se projevuje v rovině emocí a našeho nevědomí. Skrz vodu je Měsíc opět spojen s ženskou energií a s mnohými vlastnostmi uvedenými výše: emoce a city, intuice, vnímavost, prožitky, sny a snění, nestálost, fantazie, nevědomí, přijímání, přizpůsobivost, láska a soucit. Také voda je považována za prvek základní, to znamená, že její energie je čistá, silná a nepoddajná. Stejně jako oheň, i voda očišťuje, proto jsou v tomto smyslu obě tělesa představiteli očisty a ryzosti. Voda je spojována s emocionální úrovní a Měsíc pak symbolizuje emoce.

Astronomie

Měsíc je paní nebes, která formuje naše nitro a buduje naši formu. Podle Hanako Ishii je Měsíc milenkou, pro kterou Slunce každý večer umírá, aby ona mohla volně dýchat. Vzhledem k astronomickým vlastnostem Měsíce je jeho symbolický význam přijímání a zpátečnictví – nemá totiž vlastní oběžnou dráhu, ale obíhá kolem planety, a dále také odraz – odráží sluneční světlo. Jeho fáze, cykličnost a proměnlivost představují cykly, změny, emoce. Skrz podobnost lunárního a menstruačního cyklu je Měsíc spojován se ženstvím, mateřstvím a plodností.

Ke konci cyklu Měsíc zcela zmizí, aby byl jako znovuzrozen na počátku cyklu dalšího. Proto je spojován se smrtí a zrozením. Jakožto ženě, královně a matce jsou mu připisovány vlastnosti jako citlivost, empatie, laskavost, starostlivost, pochopení pro druhé, soucit, něžnost, péče, mateřská láska, oddanost a intimita. A v neposlední řadě, jakožto tělesu viditelnému převážně v noci, je Měsíci připisován význam pro sny a snění, astrální cestování, intuici, předpovídání budoucnosti, psychickou práci a schopnosti. Na rozdíl od Slunce je považován za oko boží jen v ojedinělých případech, na příklad staroegyptský bůh Měsíce Thovt (Thoth, Djehuti) byl levým okem Hórovým.

Astrologie

Z astrologického hlediska Měsíc v momentě našeho narození popisuje naše srdce, udává, co vládne naším emocím a co formuje naše nitro. V každém znamení Měsíc stráví zhruba dva až tři dny a všemi znameními projde za jeden měsíc, tedy během jednoho lunárního cyklu. Vládne čtvrtému domu a jeho domovským znamením je Rak. Rak jakožto zvíře spojené s vodou a zpátečnictvím (chodí pozadu) skvěle reprezentuje Měsíc a jeho vlastnosti. Rak a stejně tak i čtvrtý dům souvisí s domovem a s rodinou, ať už s tou, ze které pocházíme, nebo s tou, kterou vytváříme. Rak je také prezentací nevědomí.

Barvy a esence

Měsíci jsou připisované barvy bílá, stříbřitě bílá a – protože Měsíc má stejně jako Slunce svou královskou důstojnost – také stříbrná. V alchymii je stříbro považováno za jeden ze tří základních kovů Prima Materia, proto má stříbro a s ním spojený Měsíc přednostní místo na trojjediném trůně transformace.

Lidské tělo

Co se týče lidského těla, je Měsíci připisovaná naše levá polovina. Ta bývá tedy nazývána měsíční nebo také ženskou polovinou. Podle védského učení Měsíc v našem těle ovlivňuje levé oko u mužů a pravé oko u žen, prsa, jícen, žaludek, dělohu, vaječníky, mízní systém, močový měchýř, kloubní maz. Dorůstající Měsíc panuje nad tepnami, motorickými nervy a svaly, zatímco ubývající Měsíc nad žílami, senzorickými nervy, smyslovými orgány a žlázami. Nemoci, které dle téhož učení souvisí s Měsícem a jeho působením, jsou náměsíčnost, oční nemoci, paralýza, hysterie, epilepsie, kolika, kašel a rýma, osypky, zažívací potíže, dyspepsie, vodnatost, nemoci způsobeném závislostí na pití, záněty průdušek, astma, nádory, rakovina, úplavice, tyfus a nervová slabost.