V hlavní roli Měsíc

Slapové jevy

Zatímco Slunce je známé jako dodavatel energie pro Zemi, Měsíc je známý pro svůj vliv na vodu a na vznik takzvaných slapových jevů. Ty jsou nejlépe pozorovatelné na mořské hladině, kde dochází viditelně k jejímu pravidelnému nárůstu a poklesu, tedy k přílivu a odlivu, souhrnně pak dmutí. Interval mezi přílivem a odlivem na stejném místě je šest hodin. Slapové jevy či dmutí vznikají působením jednak síly gravitační a jednak síly odstředivé. Gravitační síla Měsíce působí vždy silněji na přivrácené straně Země, naopak síla odstředivá působí silněji na odvrácené straně Země. Tato setrvačná odstředivá síla vzniká rotací Země a Měsíce jako jedné soustavy kolem jejich společného těžiště (více zde).

A jakou roli hraje Slunce? Slunce samozřejmě svou gravitací působí na mořskou hladinu stejně, jako Měsíc, ale jeho slapové síly jsou slabší – dosahují zhruba 4/7 slapových sil Měsíce. Jak bylo již několikrát zmíněno výše, i zde hraje největší roli vzájemná kombinace sil Slunce a Měsíce. Když totiž Slunce, Země a Měsíc stojí v jedné linii, kteréžto seřazení se nazývá syzygie, slapové síly Slunce a Měsíce se sčítají a dochází k dmutí velmi výraznému. Takovému dmutí se říká skočné nebo syzygijní a dochází k němu v době úplňku nebo novoluní (více zde). Naopak když Slunce a Měsíc svírají vzhledem k Zemi pravý úhel a Měsíc je tedy ve své první nebo poslední čtvrti (více zde), jejich síly se vzájemně vyrušují a dmutí je slabé. Takovému dmutí se říká hluché nebo kvadraturní.

Podmínky pro život

Některé hypotézy říkají, že právě slapové jevy měly vliv na vznik života na Zemi a také na jeho přechod z vody na souši. Je nutné si uvědomit, že v době předpokládaného vzniku života byl Měsíc mnohem blíže Zemi a jeho vliv byl tedy výraznější než dnes. Obrovské přílivové vlny způsobovaly významnou erozi země a splachovaly do vody ve značném množství potřebné minerály. Přítomnost těchto minerálů ve vodě pak podle některých teorií napomohla vzniku probiotické polévky a tedy života. Co se týče výstupu života z vody na souši, údajně tu rovněž hrálo roli dmutí. Na hranici přílivu a odlivu bylo pásmo, které se v pravidelných intervalech ocitalo na suchu. V tomto pásmu se pak organismy musely přizpůsobit zcela jiným podmínkám života a předpokládá se, že zde vznikaly přechodové formy mezi vodním a suchozemským životem.

Slapové jevy

Slunce a Měsíc nepůsobí samozřejmě svou gravitační silou pouze na vodu v oceánech, ale na veškerou vodu na Zemi, a to včetně vody v živých organismech. Slapové jevy na menších vodních plochách nejsou tak zřetelné a v organismech a buňkách nejsou zatím zcela prokázané, ale již existují studie o souvislosti slapových jevů s pohybem vody a živin v rostlinných cévách nebo s rozmnožováním některých druhů živočichů. Souvislost mezi měsíčním cyklem Luny a měsíčním cyklem ženy je rovněž v obecném povědomí zakořeněna, i když prý není zcela prokazatelná. Sama na sobě mám rovněž vypozorováno, že slapové síly nepůsobí pouze na mé krvácení, ale na příklad i na žluč a žaludeční šťávy. Nu, o slzách a rození dětí ani nemluvě. 🙂

Slapové síly Slunce a Měsíce nezpůsobují dmutí jenom u kapalin, ale i u plynných a pevných látek. Zatímco dmutí zemské kůry a pláště pro nás může být sotva postřehnutelné, dmutí atmosféry vnímáme – je jedním z hlavních faktorů ovlivňujících počasí. Co se týče počasí, dalším faktorem, který na něj má velký vliv, je již zmíněné teplo pocházející od Slunce. To souvisí jednak s koloběhem vody v přírodě a tedy srážkami, ale také s povětrnostními podmínkami. Vítr totiž vzniká různou intenzitou ohřevu jednotlivých oblastí Země.

Měsíc plní podle nových hypotéz ještě jednu funkci významnou pro život na Zemi. Slouží totiž jako zemská neprůstřelná vesta. 🙂 Většinu vesmírných ran schytal za Zemi, jak je vidět na jeho zjizvené tváři. Ať už se jednalo o srážky s kometami či asteroidy nebo o jiné hrozby, mnohé z nich zachytil dříve, než mohly ohrozit Zemi a život na ní.

(Zdroj: Obrázek stažený z Pixabay)