Rostlinní průvodci si mně sami vyhledali. Dobromysl a jitrocel postupně v nehmotném světě, jejich esence se propojila s mou, cítila jsem, jak mi proudí v žilách, cítila jsem jejich vůni, jejich chuť na jazyku, větvičky a listy mi rostly z prstů, jako bych sama byla rostlinou. Kopřiva se mnou navázala spojenectví na zahradě, i když pak i ve světě nehmotném. Kromě těchto tří průvodců, se kterými jsem spojená, pracuji ještě s dalšími, na příklad s třešní, travinou (všemi druhy, ale nejraději s lipnicí), dubem a růží.
Všechny obrázky bylin na této stránce pocházejí z knihy Prof. Dr. Otto Wilhelma Thomé Flora von Deutschland, Österreich und der Schweiz 1885, Gera, Germany (public domain, Wikimedia Commons).
Dobromysl obecná (Origanum vulgare L.) – oregano
V Evropě je dobromysl původní ve Středomoří. Od antiky se však pěstovala v zahradách jako koření a postupně byla zavlečena do celé Evropy, kde zplaněla. V Česku roste v teplejších oblastech na slunných místech a na mělkých půdách (světlé lesy a křoviny, stráně). I u nás se pěstuje v zahradách. Původní je také ještě v Malé Asii, na Kavkaze, na Blízkém východě, v Íránu, v jižní Číně a na Tchaj-wanu. Roste i v nižších polohách Himálají.
Historické využití
Dobromysl má dlouhou kulinářskou historii a skrze její bohaté využití v kuchyni si málokdy uvědomujeme, že je již tisíce let používána také jako léčivka. Hippokrates používal dobromysl jako antiseptikum a jako lék na žaludeční a dýchací obtíže. Dezinfekční a antibakteriální vlastnosti byly ve starověkém Řecku dobře známy a bylina byla používána pro léčbu bakteriálních infekcí na kůži, dezinfekci ran a také na ochranu potravin před bakteriemi. Dobromyslový olej podporoval trávení a byl používán k léčbě otravy potravinami. Římané vyráběli dobromyslové obklady na škorpioní a hadí uštknutí nebo na kousnutí pavouka. Také tradiční čínští léčitelé používali dobromysl po generace k léčbě různých potíží, na příklad ekzémů.
Dobromysl měla široké použití i v kosmetice. Z jejích kořenů vyráběli Řekové parfémy a barvili je přírodními barvivy, na příklad růžovou z kamejníku barvířského. Esenciální olej z dobromysli v kombinaci s olivovým olejem byl používán k masáži kůže na hlavě pro oživení růstu vlasů. Dobromyslový čaj sloužil jako ústní voda, pomáhal zabránit zápachu z úst. Dámy nosily dobromysl ve svých voničkách, aby maskovaly nepříjemné tělesné pachy. Přidávala se do vonných kuliček a bylinných polštářků. V alžbětinské Anglii se používala k navonění rubášů. Mladé vrcholky rostlin byly používány jako fialové nebo červenohnědé barvivo k barvení zásnubních rouch. Listy se leštil dubový nábytek, vůně pak měla chránit i před červotočem.
Lidová tradice a magie
Samozřejmě se k dobromysli pojí i mnoho pověr a způsobů využití v magii. Na příklad když dobromysl rostla na něčím hrobě, znamenalo to, že dotyčný dosáhl věčné blaženosti. Páry byly korunovány věnci dobromysli na svatbách jak v Řecku, tak v Římě, aby se zajistila jejich budoucí radost. Ve 14. století byla dobromysl hojně používána také v nápojích lásky nebo v lektvaru, který měl na den svatého Lukáše ženám umožnit vidět jejich budoucího manžela. Pěstování dobromysli v okolí domu mělo domov chránit před zlými silami. V Egyptě byla dobromysl zasvěcena bohu Slunce a vegetace Osiridovi. Řekové věřili, že vůně rostliny pochází z božského doteku a že ji Afrodita stvořila jako symbol štěstí. Římané zasvětili dobromysl Venuši.
Léčebné využití v dnešní době
Šálek čaje z dobromysli může být používán k uklidnění podrážděného žaludku, koliky, stresových potíží, nervových obtíží a i kašle. Pomáhá při prevenci neplodnosti. Může se použít k regulaci menstruačního cyklu. Dají se jím vyplachovat ústa a masírovat dásně při bolesti zubů. Dobromysl obsahuje přírodní antihistaminika. Ti, kteří trpí kopřivkami nebo jinými problémy s alergiemi, můžou zkusit pít denně šálek čaje připraveného z rovných dílů dobromysli, estragonu, bazalky, heřmánku a fenyklu denně (při senné rýmě vynechat heřmánek). Dobromysl přidané do bylinné lázně nebo do masážního oleje uleví při bolesti svalů a pomůže uvolnit se po stresujícím dni. Dobromysl je silné antibiotikum a působí antifungálně, výborné je v boji s proti Candidě způsobující kvasinkové infekce.
Jitrocel (Plantago)
Stejně jako dobromysl i jitrocel má euroasijský původ a postupně se rozšířil do celého světa. Do Severní Ameriky byl zavlečen kolonisty. Někteří říkají, že ho dovezli nevědomky namíchaný mezi obilnými zrny, jiní, že se lepkavá semena držela na botách. Tak či tak, severoameričtí Indiáni nazývali jitrocel „stopou bílého muže.“ Samotné latinské jméno Plantago pochází z latinského slova planta, což znamená chodidlo. 🙂 V Čechách roste více druhů jitrocelů, kromě jitrocele kopinatého (Plantago lanceolata) jsou známější ještě jitrocel větší (Plantago major) a jitrocel menší (Plantago minor). Všechny tři mohou mít stejné využití.
Využití v dnešní době
Jitrocel je dnes považován spíše za plevel, dokonce často obtížný. Na rozdíl od dobromysli má bohatou léčitelskou tradici a zase se zapomíná na jeho možné využití v kuchyni. 🙂 Mladé lístky se přidávají do salátů, starší je možné připravit podobně jako špenát, nebo se listy obalují v těstíčku a to jak v sladké, tak ve slané variantě. Rostliny jsou jedlé celé včetně semen, ale měly by se užívat v menším množství.
Po staletí se jitrocel využíval k léčbě ran a mnoha dalších problémů spojených s kůží, dýchacími cestami, trávicí soustavou, oběhovým systémem a rozmnožovacími orgány. Podobně jako dobromysl byl používán proti hadímu uštknutí nebo štířímu bodnutí. Jitrocel je antibakteriální – ničí nebo potlačuje růst bakterií, antimikrobiální – ničí nebo zastavuje růst mikroorganismů, protizánětlivý – potlačuje zánět, anti-toxický – působí proti toxinům, adstringentní – povzbuzuje kožní buňky ke kontrakci, svírání. Je to také koagulant, takže by ho vnitřně neměli užívat lidé, kteří berou léky na ředění krve nebo kterým hrozí vznik krevních sraženin.
Lidová tradice a magie
Jitrocel byl dříve nazýván králem cest a byl jednou z devíti posvátných bylin. V Devonu se mu často říkalo „kukaččí chléb“, protože se věřilo, že jednou za sedm let se promění v kukačku a odletí. Také se věřilo, že má silnou ochrannou moc a za tímto účelem byla kytička jitrocele věšena v domě nebo nošena při sobě, aby chránila před nebezpečím na cestách – na příklad proti hadímu uštknutí. V Irsku byl jitrocel zasvěcen svatému Patrikovi, který prý „odvracel hady“. Červenou vlnou se vázal na hlavu, aby vyléčil migrénu. Do bot se dával, aby zbavoval únavy na dlouhých cestách. A Plinius prý říkal, že pokud se kusy masa vaří v jednom hrnci s jitrocelem, spojí se v jeden celek, tak silnou regenerační moc má jitrocel.
Astrální léčivka
Ze šamanského hlediska je jitrocel považován za rostlinu země mrtvých. Jeho sílu lze využít k získání krátkodobé neviditelnosti. (Všimli jste si, jak umí rostlina být nenápadná?) Nebo jako prostředek k mluvení s předky. V devíti posvátných bylinách je jitrocel jmenován jako „waybread – cestovní chléb“, toto jméno odráží využití jitrocele k nalezení cesty. Jitrocel je také bylinou, která léčí astrální zranění. Stejně jako Plinius i mnoho novodobých šamanů přikládá jitroceli silnou regenerační schopnost, dokonce křísit mrtvé – ač ne na fyzické rovině, na jiných rovinách této jeho síly využívají.
Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
Obdobně jako dobromysl a jitrocel, i kopřiva je původní v Evropě a Asii, dnes je však rozšířená po celé severní polokouli a už se dostává i na jih. 🙂 V Česku roste opravdu všude a kromě ní se u nás vyskytuje ještě menší kopřiva žahavka. Jitrocel je spíš masochista a mučedník, který miluje pošlapání, kopřiva je spíš bojovnice. Oba jsou to nezmaři. 🙂 V zahrádkách je kopřiva považována často za nežádoucí plevel. Přestože já ji osobně beru spíš za druh zeleniny a vždy musí mít v mé zahradě místo (někdy i značně velké), jsou oblasti, kde bych ji raději neměla. Není možná až tolik divu, že k mému propojení s ní došlo během její likvidace. 🙂 Toto setkání, ač bylo nadobyčej silné, jsem ztvárnila veršem neumělým:
Rvu dlouhé žíly kopřiv
Z hlubin těla Matky Země
Doufám, že mě čarodějnice Urtica
Za tohle neprokleje
Je stará a mocná
Ale jednou mi dovolila se s ní propojit
Být součástí jejího nekonečného nervového systému
Bylo to tak hojivé!
Moje klouby jsou staré a sukovité
A raší na nich čerstvé lístky
V tichu krystalových jehel
Cítím se být moudrá, klidná a požehnaná
Využití v dnešní době
Kopřiva je rostlina jedlá, léčivá, přadná, získává se z ní barvivo a dá se z ní udělat i papír. 🙂 Jíst by se měla zejména zjara. Má vysoký obsah vitamínu C a také železa. Používá se k podpoře krevního oběhu v omrzlé kůži. Tak ji využívali již staří Římané při dobývání Británie. Kopřivová šťáva se používá k léčbě kožních onemocnění. Je také protijedem k vlastnímu jedu kopřivy, pupence po jejím šlehnutí se doporučuje potřít šťávou z listů. 🙂 Čaj se pije na problémy s močovými cestami a také při artritidě a revmatismu, protože vyplachuje kyselinu močovou ze systému. Obklady ze zmačkaných listů se přikládají na bolavé klouby. Usušené a rozemleté na prášek se inhalují při krvácivosti z nosu.
Lidová tradice a magie
Kopřiva byla spojovaná s bleskem a hadem. Úder blesku byl považován za oplodňující sílu boha sestupující do lůna země, kopřiva proto byla spojována s podsvětím. Říkalo se také, že to Had podsvětí dal kopřivě svůj jed. Kopřiva byla posvátnou bylinou bohů hromu, byla zasvěcená na příklad Thorovi. Podle jiných tradic ukazovaly hustě rostoucí kopřivy na místa, kde jsou podzemní chodbičky k domovu skřítkům země zvaným Pcuvus. Spojení s Thorem dalo kopřivě moc odrážet všechny kletby zpět tomu, kdo je vyvolal. Kopřiva poházená okolo domu odháněla zlo, vhozená do ohně chránila před nebezpečím. Svazek čerstvě nasekaných kopřiv umístěný pod lůžko nemocného prý urychloval uzdravení.
Astrální ochránce
Stejně jako jitrocel i kopřiva je jednou z devatera posvátných bylin. Díky svému „nepřátelskému“ chování a zároveň blahodárným účinkům, učí umění chápat změny. Dospět k poznání, že co je pro nás bolestivé, často přispívá k naší vnitřní transformaci a růstu, a že člověk dospívá nejrychleji podrobený životním zkouškám. Kopřiva je agresivní obránce. Nejenže pohltí jakékoliv škodlivé kouzlo nebo negativní energii, ale může ho i vrátit zpět, pokud ji necháte. Její energie zběsilého strážného psa se neztratí ani vhozením do ohně nebo převařením. V čaji ji tedy můžete pít na podporu jakýchkoliv svých strážcovským povinností. Je vhodnou bylinou všude, kam potřebujete jít vyzbrojeni nebo kde hrozí nebezpečí. Jejího spojení s ohněm se využívá při hluboké duchovní očistě. Přidává se do kadidla při šamanských cestách do podsvětí. Kopřivové pivo nebo víno se pilo při rituálech doprovázených zrození, iniciaci a smrt.